Minoritní sexualita v pastoraci věřících (recenze)

Téma sexuálních menšin hýbe v posledních letech společností a postupně začalo hýbat i církví. V zahraničí vycházejí k tématu knihy různé kvality a někde se na tomto tématu dělí sbory nebo celé denominace.

Tuto mezeru v české tvorbě se snaží zaplnit kniha Marka Macáka. Autor je k napsání této publikace nadmíru kvalifikovaný. Má praxi klinického psychologa, vede skupinu lidí s minoritní sexualitou, je praktikujícím křesťanem v evangelikální církvi.

Cílem knihy je pro křesťany, kteří k těmto skupinám nepatří, popsat život a potřeby lidí s minoritní sexualitou. Popisuje jejich prožívání v prostředí církve, hledání přátelství a pastorační péči. Důležitým východiskem knihy je, že sexuální orientace nerozhoduje o spasení ani o tom, zda má dotyčný místo v církvi. Naše hlavní identita nespočívá v sexualitě, ale v Kristu. Také striktně rozlišuje mezi hříchem, pokušením a důsledky pádu člověka. Varuje před zjednodušujícími pohledy na možnost změny orientace a tlakem na lidi s minoritní sexualitou.

Kniha se v úvodu věnuje historickému pohledu na homosexualitu jako na handicap, pomýlenost nebo dar a důsledkům takového pohledu. Autor jednotlivé varianty nehodnotí.

Dále se kniha věnuje popisu růstu křesťana a v této oblasti přesahuje téma knihy. Mnohé podněty jsou využitelné při jakékoli pastoraci a autor upozorňuje na mnohé chyby při doprovázení druhých. Kapitola „Proces doprovázení“ stojí za přečtení bez ohledu na to, zda se věnujeme doprovázení někoho z minoritní skupiny, nebo kohokoli jiného. Sebeurčení, vztahovost a kompetence se týkají všech oblastí vzájemné služby.

Zvláště varující je popis „dvojího metru“, kdy je na homosexuální chování kladen větší nárok na změnu než na jiné mimomanželské sexuální aktivity. Velmi podnětný je přehled životních variant soužití lidí s minoritní sexualitou: od celibátu přes celibátní partnerství, manželství se smíšenou orientací až po praktikování homosexuality.

Autor zmiňuje začlenění lidí s minoritní sexualitou do tradičních sborů, kde ovšem není jasně definováno, jaké sbory má na mysli. Sbory považující Bibli za konečnou autoritu, nebo zákonické prostředí plné různých předpisů? V jinak objektivně laděné knize vyznívá tato kapitola značně tendenčně. Autor např. na mnoha místech zmiňuje příběh Pána Ježíše a cizoložnice, kde opakovaně připomíná Ježíšova slova „Ani já tě neodsuzuji“, ale nikdy větu „Jdi a od této chvíle už nehřeš“. V této pasáži autor relativizuje biblický pohled na to, kdo je křesťan, a na subjektivní porozumění biblickým místům.

Zde se asi dostáváme k největší slabině této jinak vynikající knihy. Marek Macák uvádí, že se nebude zabývat zevrubnými teologickými analýzami. Lze ovšem teologii od pastorace oddělit? Pokud se naším cílem stane to, aby se „klientovi“ dařilo dobře, dostáváme se do určitých směrů psychologického poradenství, které má svou nezastupitelnou roli, ale není to pastorace v biblickém slova smyslu – nepřivádí člověka do souladu s Božím plánem. („... v pastoračních rozhovorech nejde o to, doprovázeným ,kázat‘ o vašem pojetí kongruence. Vhodnější je ... zkoumat, nakolik člověk vnímá soulad mezi mezi svým prožíváním a hodnotami, ke kterým se hlásí... Zamýšlet se nad tím, jak se tyto hodnoty vážou ke svědectví Písma tak, jak mu člověk rozumí...“ – str. 123, zvýraznění dodáno) Pokud by někdo pastorovanému zatajil, že někteří lidé nebudou dědici Božího království, jak píše Pavel v První Korintským 6 (a zdůrazňuji, že se to týká praktikování všech uvedených hříchů, nikoli jednoho nějak speciálně velkého hříchu), považoval bych to za bezohledné. Jde totiž o věčný život.

Knihu vidím vcelku jako velmi přínosnou. Žijeme s různými handicapy a tyto handicapy nám nemusejí bránit přijít k živému Bohu. Často si spíše bráníme navzájem. Naše společenství by měla být otevřena všem, kteří Krista hledají a jsou ochotni se mu podřídit, a to bez ohledu na jejich sexuální orientaci. V závěru knihy autor uvádí jako klíčovou věc především se společně stavět před tvář Boha, který není zaskočen žádným příběhem ani výzvou. Kéž se nám to daří.

Lubomír Ondráček

_________________

Převzato z časopisu Život víry 2023/1, str. 25 (www.zivotviry.cz).

Tweet