Pojďme ještě kousek (recenze)

Jiřího Zajíce (alias Edyho, což je jeho skautská přezdívka) jsem poprvé potkal před třemi lety v jednom pražském bytě tzv. „náhodou“. Ač mě vůbec neznal, mile mi nabídl členství v Odboru duchovní výchovy Junáka za naši denominaci. Od té doby jsme se na setkání tohoto odboru vídali téměř každý  měsíc a mohl jsem ho poznat hlouběji. Jeho nově vydaná knížka mi umožnila ještě víc nahlédnout do jeho obdivuhodného života, který je bez nadsázky takovým malým průvodcem moderními dějinami naší země.

Kniha už samotným úvodem Petra Pitharta, bývalého premiéra ČR, naznačuje, že Jiří Edy Zajíc je vskutku renesanční osobou.

Hlavní, životopisná část knihy je napsána formou rozhovoru. Otázky klade Martin T. Zikmund (1966) a Tereza Zavadilová (1992), ale ptají se jako jeden autor, nejsou rozlišeni. Tím se ztrácí možné zajímavé napětí mezi třemi generacemi tvůrců. Text se hezky čte, protože je členěný formou otázek a odpovědí.

Kniha začíná dětstvím, vzápětí se dotýká Edyho mládí a situace kolem přelomového roku 1968. Autor neprochází jen politické události, ale prolíná je se svým pohledem na duchovní uvolnění v katolické církvi. Popisuje vlévání nové naděje do církve v podobě příchodu myšlenek Druhého vatikánského koncilu. V této části se dozvíme, co by z jeho pohledu církvi nejvíce pomohlo – a myslím, že nejen té katolické. Celkově pro něj tato doba byla školou víry a obdobím setkání s mnoha význačnými osobnostmi undergroundu i církve, protestanty nevyjímaje.

Ostatně celý jeho život provází pokora, naslouchání názorům z jiných církví a upřímný zájem o jejich způsob víry. Zdá se mi, že v pozadí je upřímná snaha se inspirovat v jiných církvích a přenést to dobré do jeho domácí, katolické církve. Z takového postoje může vyrůstat opravdový ekumenismus, který Edymu leží na srdci. Ač jsem sám nekatolík, mohu čerpat z jeho zápasů o církev, zejména u tématu vpuštění laiků do vedení církve.

Edy také mluví o přechodu skautingu do ilegality za normalizace, kdy rozjel potajmu pod Tělovýchovnou jednotou v Krči skautský oddíl, který se později stal legendárním skautským střediskem Blaník.

V životopise samozřejmě nechybí sametová revoluce, která byla pro Edyho přechodem do veřejného života a médií. Touto částí kniha vrcholí. Kniha se nevyhýbá ani osobnímu životu a bolavému manželství, které s pokorou zpětně hodnotí. Vyprávění je proloženo osobními fotografiemi, což dodává knize věrohodnost a otevřenost. Škoda jen, že se v knize nezmínil, proč je v laickém františkánském řádu a co to pro něj znamená.

Posledních pár desítek stran je věnováno textům napsaným Jiřím Zajícem pro rubriku Perspektivy v Katolickém týdeníku. Můžeme si tak udělat ucelenější obrázek Edyho názorů na zajímavá témata.

Daniel Jokl

___________________

Jiří Zajíc, Tereza Zavadilová, Martin T. Zikmund: Pojďme ještě kousek, Katolický týdeník, 2021, 248 stran, 287 Kč

Převzato z časopisu Život víry 2021/10, str. 24 (www.zivotviry.cz).

Tweet