Ve víru Velkého tance (recenze)

Pavel Hošek napsal čtvrtou knihu v ediční řadě CDK, v níž po zkoumání J. Foglara, J. R. R. Tolkiena a E. T. Setona zaměřil svou pozornost na C. S. Lewise. Není to poprvé, protože o tomto autorovi již psal, dokonce několikrát. Dospěl ovšem k názoru, že ještě neřekl vše. Záměrem všech svazků bylo prozkoumat, jak to tito autoři dělají, že se jejich dílo dotýká čtenářů a formuje jejich charakter, jejich cit pro krásu a spravedlnost, aniž by se jednalo o literaturu teologickou, náboženskou nebo výchovnou. Ve všech případech Pavel Hošek rozebírá dílo beletristické, často přímo literaturu určenou pro mládež. Co objevil ve svazku zatím posledním v řadě?

Název Ve víru Velkého tance sice ukazuje na převažující motiv knihy, ale předpokládám, že stejně jako já si málokterý ze čtenářů pomyslí, že by skutečně hlavním tématem, k němuž a od nějž všechna pozorování vycházejí, mohl být tanec. Přesto je tomu tak. V nedávné době se mnozí autoři teologických spisků radovali z obrazu tance například jako podobenství vztahu Trojice. Vyváženost vedení a podřízenosti, společná vydanost stejnému rytmu a doplňující se partnerské zvládání krokových variací ukazuje v přiléhavé symboličnosti mnohé jinak těžko popsatelné skutečnosti. Velké množství odkazů na tanec nalezneme jak v díle Lewisově, tak i v biblických textech. Samozřejmě víme, že takové obrazy tam jsou, ale že jich je tolik?

Po stručném shrnutí Lewisova životopisu v úvodu knihy se autor zabývá odhalováním tanečních podobenství, přirovnání a obrazů ve středověkých modelech popisu vesmíru jako celku, jak se jimi Lewis při bádání v renesanční literatuře zabýval. V dalších částech knihy si Pavel Hošek všímá tanečních paralel v díle C. S. Lewise ve vztahu k Bohu obecně a posléze i v biblických citacích v Ježíšově příběhu. Logickým pokračováním nemůže být nic jiného než tanec v lince lidského údělu a nakonec tanec ve vztahu k věčnosti. Zde všude je pojem i realita tance překvapivě samým prostředkem vnímání i následně důležitým symbolem. Pavel Hošek vše důkladně podkládá citacemi z konkrétních Lewisových děl, ale samozřejmě i citacemi z komentářů jiných autorů, kteří se touto problematikou zabývali, a z děl krásné literatury, jež tuto výpověď argumentačně potvrzují.

Jazyková stránka díla vykazuje barevnou citovost. Podobně jako téma knihy – tanec, krása, umění, radostnost, i použitá terminologie poukazuje spíše k beletristické oblasti literatury. Bohatý poznámkový aparát a dobře doložené citace opět dílo vyvažují ke světu literatury odborné – religionistické, teologické a jistě též literárněvědné. Grafická stránka díla je dokonale uměřená obsahu. Přehlednost, vhodný font i dobrá struktura řazení kapitol pomůže čtenáři vyrazit s autorem na pouť do dalekých oblastí Narnie a na výlety do rozhraní nebe a pekla s veškerým pohodlím. Rozbory Pavla Hoška vedou čtenáře k touze číst (znovu či poprvé) knihy, z nichž cituje, protože nemohou uvěřit, že téma tance v nich nikdy tak neviděli. Lewis říká: „Tady dole jsou tanec a hra rozpustilé, neboť tady dole není jejich přirozené místo. … V tomto světě je ale všechno vzhůru nohama … V nebi je radost to podstatné, o co jde.“

Tanec v sobě ukrývá mnohá tajemství a způsob, jakým je Pavel Hošek odkrývá v díle C. S. Lewise, zapříčinil, že se nemohu přestat usmívat radostí. Bůh je dobrý.

Hana Pinknerová

______________

Převzato z časopisu Život víry 2022/1, str. 26 (www.zivotviry.cz).

Tweet