Ve víru evoluce (recenze)

MUDr. Štěpán Rucki, CSc., pracuje mnoho let jako primář dětského oddělení v nemocnici v Třinci, je členem SCEAV a spoluzakladatelem Sdružení křesťanských zdravotníků. Jak vysvětluje v úvodu své knihy, již od studií ho fascinovaly nové poznatky v oblasti biologie, genetiky aj. medicínských oborů. Postupem času si začal klást otázky po legitimitě evoluční teorie jako vysvětlení vzniku života na zemi. Když totiž Charles Darwin vydal před 160 lety svou knihu O původu druhů, předpokládal, že budoucí věda bude jeho předpoklady stále více potvrzovat. Realita se ale ukázala jako právě opačná, neboť hromadící se vědecké poznatky nejenže Darwinovu teorii nepodporují, ale často jsou s ní v přímém rozporu. Dr. Rucki tak ve své knize se čtenáři prochází jednotlivá vědecká odvětví a konfrontuje s neodarwinismem nejnovější vědecká fakta.

Rozsah vědních oborů je široký: od chemie (nemožnost spontánního vzniku složitějších organických sloučenin, a už vůbec ne ve výhradně levo- či pravotočivé formě), přes genetiku a informatiku (v buňkách je přítomna informace, která má stejný charakter jako informace v počítačových systémech, je nehmotná a neodvoditelná z vlastností hmoty; uložena je velmi sofistikovaně, a to nejen v DNA, ale i jinde v buňce), teorii pravděpodobnosti („nesmyslně“ malá pravděpodobnost spontánního vzniku složitých systémů) až po paleontologii (náhlý výskyt nových druhů během kambrické exploze, absence mezičlánků).

Autorův přístup je vědecký, a právě ve světle vědeckých faktů se odhaluje chatrnost jednotlivých pilířů (neo)darwinismu. Dozvěděl jsem se řadu (pro darwinismus nevysvětlitelných) zajímavostí, např. že larva svítilky má nohy spojeny ozubenými koly nebo bakterie myxokokus se pohybuje pomocí mikroskopických „tankových“ pásů. Fascinovaně jsem četl o čtyři generace trvajícím, přesto se přesně opakujícím tahu motýlů monarchů stěhovavých z Kanady do Mexika...

V knize je popsán princip neredukovatelné složitosti biologických systémů (typicky bakteriální bičík či lidské oko), což je opět náhodnými procesy nevysvětlitelné.

Pokud čtenář očekává odpověď na otázku, jak tedy vznik života vlastně proběhl, může být zklamán, protože tuto odpověď kniha neobsahuje. (Jako jednu z pravděpodobných možností nabízí existenci inteligentního designéra.) O to přesvědčivěji autor dokazuje, jak vznik života proběhnout nemohl (tj. náhodnou evolucí). V osobnějším závěru knihy dr. Rucki přidává názor, že pravděpodobným designérem života mohl být křesťanský Bůh, Hospodin.

Schopnost srozumitelně vysvětlit i složitější poznatky činí knihu široce dostupnou (středoškolské znalosti jsou pro její porozumění zcela dostačující). Styl není suchopárný, kniha se čte jedním dechem. Přehlednosti pomáhá také 12 tabulek a 45 schémat a obrázků.

Logika knihy mi připadá přesvědčivá. Každá z 21 kapitol, každý nový vědecký poznatek vede čtenáře k dalším a dalším pochybnostem o důvěryhodnosti evoluční teorie. Kdyby šlo o jakoukoliv jinou oblast vědy, byl by (neo)darwinismus už dávno pohřben jako zoufale chabý pokus o vysvětlení reality. Že tomu tak není, je důsledkem nevybíravé kulturní války, kterou darwinisté vedou. Na několika místech se autor také vymezuje proti povrchnímu útočnému evolucionismu reprezentovanému u nás např. díly Marka O. Váchy.

Vít Šmajstrla

_____________

Převzato z časopisu Život víry 2021/6, str. 24 (www.zivotviry.cz).

Tweet