Ukážu ti, co se má stát (recenze)

Nová kniha Dana Drápala, jednoho z nejplodnějších českých křesťanských autorů, má 385 stran a je nejobsáhlejší z jeho dosavadních spisů. Pracoval na ní téměř tři roky. Drápal nejen svými články, ale i knihami často reagoval na konkrétní problémy dneška. Částečně to platí i o jeho výkladu knihy Zjevení.

Jak jsem se dočetl v úvodu, bezprostředním impulzem k jejímu sepsání byl jistý pokus vypočítat, kdy Kristus přijde, jehož autor své domněnky šířil v českých křesťanských kruzích knižně i formou besed. Zatímco s touto kampaní bylo možné se vypořádat snadno a rychle, zvolil Dan Drápal delší, ale výrazně přínosnější cestu. Místo dílčí kritiky jednoho mylného pohledu se na problematiku knihy Zjevení podíval celkově. K tomu předložil přehled možných interpretačních přístupů, aby nakonec přikročil k výkladu Zjevení verš po verši.

Jízdní řád konce světa?

Obecnější myšlenky soustředil do 40 stran úvodu. Pro své úvahy vyšel ze srovnání asi 20 komentářů ke knize Zjevení z posledních pěti staletí, i když přihlížel i ke starším výkladům. „... v průběhu dějin si mnozí upřímní křesťané mysleli, že právě jejich doba je tou dobou, kdy se začnou odehrávat události popsané ve Zjevení... Někdy o tom psali s naprostou jistotou, která ovšem vypadá spíše směšně o pár desetiletí či staletí později...“ píše o nich.

Autor studované výklady roztřídil a představil obvyklou typologii různých přístupů k výkladu Zjevení. Tradiční dnešní evangelikální interpretace vesměs vycházejí z Darbyho pojetí z druhé a třetí čtvrtiny 19. století. Drápal upozorňuje na slabiny různých výkladů, ale i na jejich silné stránky. Kdybychom ho chtěli přiřadit k nějaké vykladačské linii, má možná nejblíž k autorům poznámek v kralické Šestidílce z druhé poloviny 16. století.

Na některých principech výkladu Bible ukazuje, proč mnohé pasáže nelze vykládat doslova. Na příkladu slova „hvězda“, které biblicky někdy znamená osobu s autoritou, ukazuje, proč to, že třetinu hvězd drak svým ocasem smetl na zem, nemusí znamenat vesmírnou katastrofu, ale to, že část planety zachvátí chaos. Pojednává o principech výkladu snů a vidění. Zabývá se symboly i symbolickým významem čísel (toho se mnozí teologové bojí jako čert kříže – číselné symbolice se např. vyhýbá i nejeden novodobý biblický slovník).

„Chcete-li jasný ,jízdní řád‘ pro konec věků, pak tuto knihu rovnou odložte,“ píše autor. „Takové jízdní řády vznikaly – navzdory Ježíšovu varování – snad ve všech staletích a vznikají i dnes.“ Písmo bere jako inspirované Duchem svatým a jeho výklad není na současné události vztažen ne proto, že by bral Bibli na lehkou váhu, ale naopak proto, že ji vážně bere. Upozorňuje, že v situaci pronásledování církve se kniha Zjevení může otevřít jinak, než jak ji v oblasti západní kultury chápeme dnes. To, že mnohému nerozumíme, nemůže podle Drápala snižovat význam knihy pro nás: „Je totiž docela dobře možné, že situace se ze dne na den změní a my zakusíme svůj ,aha efekt‘.“

Šelma, starci a drahokamy

Nejrozsáhlejší částí spisu je výklad knihy Zjevení verš po verši, který vychází z Českého studijního překladu Bible. Drápal připomíná výklady dalších autorů, srovnává je a přichází s vlastními interpretacemi. Tato část obsahuje 55 rámečků s výkladem významných, často okřídlených pojmů, které se ve Zjevení vyskytují opakovaně (namátkou třeba: Sedm duchů, Alfa i Omega, Andělé sedmi sborů, Jezábel, Kniha života, Čtyřiadvacet starců, Vynechání pokolení Dan, Šelma, 666, Tisícileté království, Věčné zatracení). Je to originální počin autora, jinde v exegetické literatuře jsem se s tím nesetkal. Rámečky obsahují jak přehled výkladu pojmu v průběhu historie, tak často i autorovy zobecňující pohledy. Rámečky se shrnujícím poselstvím jsou odlišeny tučnou sazbou. Obsahují často právě také autorova propojení k celkovým souvislostem biblické zvěsti.

Kniha obsahuje také dvacetistránkový exkurz přírodovědce Petra Adamce „Drahé kameny“. Dvanáct z nich tvoří základy nového Jeruzaléma (Zj 21,19–20). Autor tento seznam srovnává se zbývajícími dvěma biblickými inventáři drahých kamenů (náprsník velekněze v Ex 28 a 39; ozdoba Lucifera v Ez 28,13), zabývá se symbolikou těchto kamenů a tím, co z toho můžeme vyčíst pro své poznání Boha. Exkurz je psán méně odborně než zbytek knihy, v každém případě je ale vítaným obohacením a rozšířením perspektivy.

Kniha je opatřena poznámkami pod čarou a bibliografií. K snadnější orientaci přispívá sazba i členění výkladové části do oddílů na základě obsahu. Brožovaná publikace je nadstandardně vybavena šitou vazbou, která počítá s jejím využíváním k průběžnému studiu. Ztvárnění obálky s obrazem „Okno I“ od Aleše Lamra spojuje pozvání k cestě do hlubin s příslibem přehlednosti.

Ani guláš, ani doslovnost

Dan Drápal se vyvaroval extrému liberalismu, který Zjevení považuje za gulášovitý konstrukt subjektivních představ o konci světa, tedy za fingované proroctví, i tradičních evangelikálních vykladačských extrémů, které vycházejí z představy, že je potřeba knihu Zjevení napasovat na současnou dobu a vykládat ji pokud možno doslova. Poselství hledá autor vždy v rámci úcty k Písmu jako k Božímu slovu. Kromě pozoruhodných obecnějších pohledů je velkým přínosem knihy i samo velké množství shromážděných dílčích výkladových informací. Kniha se nabízí jako zasvěcený průvodce pro každého, kdo si chce z knihy Zjevení odnést co nejvíc.

Tomáš Dittrich

______________

Převzato z časopisu Život víry 2021/2, str. 24 (www.zivotviry.cz).

Tweet