Nemít strach z Antikrista (recenze)

Do českého křesťanského prostředí, poznamenaného několika lety zvýšeného zájmu o různé spekulativní eschatologické teorie a scénáře, přichází zajímavá, a řekl bych i potřebná kniha Craiga Keenera a Michaela Browna s názvem „Nemít strach z Antikrista“ a s podtitulem „Proč nevěříme ve vytržení církve před velkým soužením“. Trochu provokativní název knihy někdy vyvolává negativní reakce, obzvlášť u těch, kteří ji ještě nečetli. Mnohdy je na tom vidět, že lidé jsou už unavení neustálým předkládáním různých „jízdních řádů konce“, různých schémat a kalendářů, které se (minimálně od vzniku dispenzacionálního systému výkladu Bible Johna Nelsona Darbyho v 19. století) zdají být pro pochopení biblické eschatologie takřka nezbytné. Tento komplikovaný systém učí, že druhé příchody Pána Ježíše budou vlastně dva: jeden jen jako tajné zjevení se těm, kteří budou v té chvíli vytrženi do nebe (a tudíž zmizí z tohoto světa), druhý pak po sedmi letech tzv. velkého soužení, kdy se spolu s oněmi dříve vytrženými viditelně vrátí na tuto zem. Lidé tak od této knihy automaticky očekávají jenom další pokračování v této sérii výpočtů a spekulací. Myslím ale, že každý, kdo se nenechá odradit a do knihy se začte, s úlevou zjistí, že takovémuto přístupu není poplatná ani v nejmenším.

Oba autoři, Michael Brown a Craig Keener, jsou respektovaní biblisté, a to napříč snad všemi denominacemi. I přes jejich erudici se ovšem nejedná jenom o teology z akademického prostředí, ale o misijně angažované pracovníky, kteří jsou mj. v úzkém osobním kontaktu s církví procházející soužením. Tato jejich zkušenost se odráží i na stránkách knihy. Biblické a teologické argumenty jsou záměrně drženy jen v rovině toho, co je nezbytné, ovšem i při své stručnosti jsou dostatečně přesvědčivé.

Hlavním cílem této knihy je vyvrátit přetrvávající dojem mnoha evangelikálních křesťanů, že jediné Bibli opravdu věrné učení o věcech konce je učení o vytržení před soužením po vzoru už zmíněného klasického dispenzacionalismu. Autoři výmluvně, avšak laskavě dokládají, že toto učení je spíše uměle vytvořeným konstruktem navléknutým na Bibli a je v rozporu s jednoduchým svědectvím Písma.

Kniha „Nemít strach z Antikrista“ je vlastně kombinací osobního svědectví obou autorů z raného období jejich víry a zasvěceného, avšak nekomplikovaného vysvětlení klíčových biblických textů o druhém příchodu Pána Ježíše. Brown a Keener popisují své osobní zkušenosti s výklady Písma podle systému pretribulačního dispenzacionalismu (u nás známého např. z knihy Sergeje Miháľa „Vytržení“). Ukazují, jak jim pečlivé čtení Bible v jejím celistvém kontextu pomohlo poznat, že pro takovéto učení prakticky neexistuje biblický základ. Dokonce jdou až tak daleko, že jako důkaz svého tvrzení doporučují důkladnou exegezi právě těch textů, které jsou protagonisty učení o vytržení před soužením používány jako klíčové.

Autoři se v knize hlásí k učení, které převládalo v prvních generacích křesťanů (dnes je označováno jako historický premilenialismus). Důvodem je pro ně právě to, že takto tomu věřili církevní otcové, kteří měli k Janovi, autorovi knihy Zjevení, jak geograficky, tak časově nejblíž.

Nicméně nejde ani tak o to, zda souhlasíte s premilenialismem autorů, nebo je vám bližší jiný výklad ohledně Tisíciletého království (tzv. milénia), např. amilenialismus (tedy učení, že termín Tisícileté království je pouze symbolickým označením doby mezi vznikem církve a Ježíšovým návratem na zem). U Keenera a Browna oceňuji jejich přátelský tón vůči jiným školám výkladu eschatologie. Jejich upozornění, že Bůh v dějinách žehnal lidem, kteří k výkladu knihy Zjevení zastávali odlišné přístupy, je také potřebným signálem pro české křesťanské prostředí.

Zároveň oceňuji jejich důsledné držení se hlavního tématu knihy, jímž je neudržitelnost snahy interpretovat některé biblické texty k vyučování o vytržení před soužením. Důraz kladou na pouze jeden druhý příchod Pána Ježíše v moci a slávě, o čemž svědčí mj. řecká slova použitá ve všech biblických pasážích týkajících se tohoto tématu. Druhý důraz je na konzistentnost učení Pána Ježíše i apoštolů o soužení, kterým musí církev procházet v čase, kdy Boží království „už je tady, ale ještě ne“ ve své završené podobě, která se uskuteční až Pánovým návratem. To, čím církev prochází v různých obdobích a místech po celém světě v celé své dvoutisícileté historii, jen dokládá správnost tohoto důrazu.

Ostatní témata nechávají (podle mě správně) otevřená. Nejde o to, zda jste striktní futuristé, kteří očekávají doslovné sedmileté velké soužení, nebo spíše částeční preteristé, jako autor této recenze (částečný preterismus – přesvědčení, že část eschatologických proroctví se naplnila již v prvním století). Důležité je, že se shodneme na závěru, že to, na co čekáme, to, co je onou biblickou „požehnanou nadějí“, není očekávání evakuace z této planety, ale příchod Krále v jeho moci a slávě. Ježíš nám neslíbil únik ze soužení, ale zmocnění a milost k tomu, abychom měli sílu zůstat věrní ať v soužení, či naopak ve vítězství, a to až do jeho příchodu.

Kniha má i pastorační přesah. Proč se nemusíme bát Antikrista? Protože naším Pánem je Ježíš. Tak jako zachoval svůj lid (ať už Izrael, či církev) v dobách, kdy se jej různí antikristové snažili potlačit či rovnou vyhladit, má moc jej zachovat i v době působení onoho případného konečného Antikrista, který by se zjevil na konci věků. Když se nemusíme bát onoho starodávného Draka z knihy Zjevení, proč bychom se měli bát Antikrista? Ten, z koho nespouštíme svůj zrak, je Ježíš, Mesiáš a Pán. Jeho příchod v moci a slávě očekáváme, ať už se na tomto světě bude dít cokoliv. To je naše motivace, to nám pomáhá vytrvat.

Knihu jsem četl před pár lety v anglickém originálu. Jsem potěšen, že český překlad je poměrně zdařilý a dobře předává argumentaci autorů. Dle mého názoru všichni, kdo se na vydání českého překladu této knihy podíleli, odvedli skvělou práci.

Bohuslav Wojnar

_____________

 „Ať již kniha přesvědčí, či nepřesvědčí, je potřeba ji chápat jako laskavou, lidskou, leč pádnou výpověď z úst zkušených odborníků a misionářů. Na české scéně vyplní místo, které zelo palčivou prázdnotou. Čtenáře nelze než vyzvat k poctivému „berojskému“ studiu a k mírné a věcné diskusi.“

Michael Buban, MTh, učitel na VOŠMT

(z předmluvy ke knize)

Převzato z časopisu Život víry 2021/9, str. 24 (www.zivotviry.cz).

Tweet