Gina: Než se vrátíš, dovol mi... (recenze)

„Gina“ je tenká knížečka v lepené vazbě s fotografií autorky a hlavní hrdinky. Portrét lemuje jemný náčrtek zvlněného notového zápisu, který naznačuje, že život Giny je neoddělitelně spjat s hudbou a zpěvem.

Autorka v knize otevřeně vypráví o svém životě, otevírá nám svoji křehkou a zároveň silnou osobnost. Propojuje linku osobní a rodinnou, popisuje i život církevních společenství a svoji kariéru zpěvačky a skladatelky křesťanských písní, z nichž řada mezi věřícími doslova zlidověla. Její příběh není jednoduchý. Otevřeně pojmenovává problémy ve své rodině i v církvi. Jitří v člověku jeho vlastní vzpomínky na církev v devadesátkách s jejími klady i zápory. Ve vyprávění se dostaneme od obrácení a vztahu s prvním manželem přes rozvod a těžké začátky osamělého života až do současnosti nové rodiny.

Upřímnost a autenticita autorčina prožívání se dá v některých pasážích doslova krájet. Kapitola „Vzpomínky na Kristiána“ (chlapce v přechodné pěstounské péči) podle mě patří k tomu nejlepšímu v knize. V odpovědích Giny zvídavému dítku z dysfunkčního prostředí, které touží po lásce, nalézáme průhled do jejího laskavého srdce.

Obálka láká na příběh zpěvačky a autorky křesťanských písní. Bohužel musím konstatovat, že to je mírně zavádějící. Jedná se spíše o střípky z Ginina příběhu, které původně sdílela na facebooku. Na základě žádostí sledujících nakonec vznikla tato kniha. A tady se dostávám k jejím největším slabinám: Skutečně se nejedná o souvislé navazující vyprávění. Bohužel mi při čtení několikrát nebylo jasné, kde se v příběhu ocitám. Gina často mění časy vyprávění, jedna věta je v přítomném čase, a druhá v minulém a naopak. U některých událostí zřejmě předpokládá, že jejich kontext je obecně známý. Naneštěstí tomu tak není a čtenář se v textu ztrácí. Některé příběhy jsou podrobné a líčené poutavě, jiné zůstávají vypravěčsky nedotažené a zkratkovité. Kniha by si zasloužila pár důsledných beta čtenářů, kteří by předem identifikovali slabá místa k dopracování, nebo důslednější redakční vedení či spoluautorství. A tak mohu jenom snít, jak by vypadalo, kdyby tato pozoruhodná knížka byla o úroveň lepší a dotaženější a dokázala by ukázat větší hloubku Gininy úžasné osobnosti.

Osobně mám problém i s určitými morálními poučeními, která autorka do textu vkládá někdy přímo, jindy za pomoci opakování otázek (čtyř, někdy až osmi v kratičkých kapitolách), kterými se pravděpodobně snaží dovést čtenáře k určitému názorovému závěru. Mám za to, že autobiografický text bude vždy čtenáři posuzován subjektivně, stejně jako je subjektivně napsán. Lidé si názor na příběh vytvoří podle svých hodnot, i kdyby se autor stokrát snažil dostat je na svoji stranu.

Knížka „Gina“ s podtitulem „Než se vrátíš, dovol mi...“ je přes zmíněné nedostatky čtivá knižní jednohubka. Doporučila bych ji mladším čtenářům, aby se dozvěděli něco o době, kdy uvěřili jejich rodiče, a starším k připomenutí té „pravěké“ doby, kdy po pádu komunismu začala česká církev růst. A samozřejmě také proto, aby se blíže seznámili se zpěvačkou, která církev u nás výrazně ovlivnila a nadále ovlivňuje, a to nejen skrze svou hudební tvorbu.

Veronika Tichá

-----------------------

Jiřina Gina Čunková: Gina. Než se vrátíš, dovol mi..., Návrat domů 2026, 133 stran, 290 Kč

Převzato z časopisu Život víry 2026/6, str. 25 (www.zivotviry.cz).

Tweet